Přidat názor k článku Reakce institucí na dětské úrazy

Tak my máme dvojčata z nichž jedno je hooodně divoké. Během jejich prvních třech let života má již jednou sešívaný čelo-já i tatínek jsem byli u toho když skočila po hlavě ze sedačky v obýváku a dopadla čelem přímo na umělou kostku. Pak má dvakrát rentgen hlavy, protože se i se ségrou pověsili na postýlku, která se s nima skácela a bohužel dopadla hlavou přímu na skřínku, druhá holka měla pro změnu prsty skříplé ve dveřích takovým stylem že s tím musela taky na rentgen, naštěstí z toho nic nebylo. Pokaždé když se na pohotovosti objevím s dětma tak už se nám pomalu smějí co tam zase chceme. Když jdu k mýmu doktorovi tak nás berou radši přednostně, jakmile čekáme dýl jak deset minut, tak už v čekárně na mě všichni koukají že si neumím děti vychovat. Naše dětská doktorka je velmi hodná a mila, ví co je to za čertíky, nikdy nám nikdo nevyhrožoval sociálkou, dokonce jsme neměli ani problém s VZP, i když jsme byli opakovaně ošdetřováni. Je fakt, že každý mi vždy říká že naše děti by nechtěl ani náhodou, taky je nikdo nehlídá, pouze my rodiče. Máme z nich velkou radost, i když jsou divočejší, tak je strašně milujeme. Nejsou nezvládnutelné, ale jsou své, a jsou naše.