Přidat názor k článku Šestý smysl

Ani genetik nemusí hnát lidi na potrat nebo jinak strašit. Já jsem narozená v roce 1975 páru dvou tělesně postižených. V té době ještě nebylo zjištěno čím je postižení mých rodičů způsobeno (každý jinak postižený). Dítě ale oba mí rodiče chtěli, ač jim to mnozí před i po mém narození vyčítali. Rodiče se šli poradit na genetiku, těhotenství jim nebylo doporučeno, ale když máma řekla, že by to přesto chtěla zkusit (prosím nesuďte), genetička se s ní dohodla, že se tedy musí rozhodnout a až se rozhodne, její rozhodnutí bude pevné a neměnné. Pak na mámino těhotenství dál dohlížela a společně s mými rodiči se dohodli, že prostě budu zdravá. A zdravá jsem a mám zdravou dceru, který se teda můj táta nedožil, ale určitě na mě dohlížel, když jsem ji čekala Určitě by byl šťastnej a pyšnej. Takže z druhý strany, moji rodiče jsou jiní, na první pohled, jsou skvělí (táta teda v minulém čase) a ostatní lidé si jich váží a já jsem na ně pyšná.

Málo kdy se setkávám s tupci, kteří se za mámou ohlédnou. A když, tak jsem jim to od malinka dávala sežrat. Když jsem já byla na genetice kvůli svému těhotenství, genetička mně a mámě řekla, že lidé podobně postižení jako moje máma se často bojí mít zdravé děti, protože mají pocit, že by se za ně ty děti styděly. To nechápu.