Přidat názor k článku Reakce institucí na dětské úrazy

Taky jsem měla co dělat se sociálkou. Přišla, když jsem se rozváděla, exmanžel se mi za podání žádosti o rozvod pomstil tím, že si vyžádal soudní dohled nad výchovou dítěte. Tu buzeraci a ponížení Vám nikomu nepřeju. Kontrola jak v kriminále: jestli má dítě vlastní postel (co je komu do toho? Pokud na to mám peníze, má i ve dvou letech vlastní postel. Pokud je nemám, holt spí se mnou), co jí a nejí, jestli má vlastní knížky (že má od dvou let průkazku do obecní knihovny? Nezájem! Musíte, maminko, kupovat dítku vlastní knížky, jinak Vás napadnou, že nemáte zájem o jeho vzdělání. Že mu otec nedal souhlas k zapsání do pasu a musela jsem žádat soud? Co je sociálce do toho, tam ji péče o vzdělání dítěte srdečně nezajímalo a že se od čtyř let učí cizí jazyk taky ne). Vrcholem bylo, když se jí nezdála domácí bábovka s kakaem jako večeře, že prý není teplá a málo výživově pestrá - skončilo to tím, že jsem ji vyrazila ze dveří a šla si na ni stěžovat. Protože zatímco mne buzerovala, její vlastní děti hlídala babička (tu já neměla, takže dítě všude sebou, i k zubaři. Zubařka se usmála a "vy z výchovných důvodů nebudete řváte bolestí, že ne?" a hurá na mně s vrtákem, v tu chvíli bych ji i s vrtačkou nejradši sežrala, teda kdyby mne ten zub nebolel) a k večeři měly chleba s máslem. Pak už jsem měla klid. Nejsem hádavá, ale bohužel je to tak, že klid a pokoj má ten, kdo hodně a často řve a třeba si i stěžuje.