Libik, sáhnu do své rodiny, abych mohla jít do detailů.
Chodič byla moje máma.
Jednou za měsíc si došla sednout na oční do čekárny, popovídala si s ostatními důchodkyněmi a pak s milou paní doktorkou a dostala stále stejný recept na borovou vodu.
Potom si došla k obvodnímu lékaři a tam si opět pěkně popovídala v čekárně a potom s panem doktorem a milou sestřičkou, dostala recept na léky na tlak (co na tom, že se jí doma hromadily v čím dál větším množství nespotřebovaná balení) a na štítnou žlázu, poprosila ho o recept na paralen (už nám doma dochází) a šla spokojeně domů.
Když jsme po ní likvidovali zbylé věci, našla jsem 18 nespotřebovaných balení léků na tlak a na štítnou žlázu plus další věci, které si nechávala předepisovat, byť si je mohla koupit a neměla je na nic konkrétního, jako různé Yellon gely, Fastum gely a Veraly atd...
To je chodič. Chodič není zcela zdráv a něco i potřebuje, ale velkou část toho si může pořídit sám a ten zbytek nesmyslně nadužívá. Chodič se nechová tak, aby čerpal jen nutné minimum prostředků, naopak na své minimální potíže či minimální potřeby spotřebovává neuvěřitelná množství peněz - svých ovšem ne.
Mohu-li jen trochu soudit, byla by dnes moje máma zanícenou bojovnicí proti poplatkům, protože si přece nebude borovou vodu kupovat za své.
Předchozí