Přidat názor k článku Předčasný porod je jen pro silné povahy a to my s manželem nemáme

Potkalo to i mě, protože moje holčička se narodila o pět týdnů dřív. Léky na udržení těhotenství nepomohly, a já prožila velmi bolestivý porod (za lhostejného přihlížení sester a doktora, který přišel na poslední chvíli). Holčička vážila jen 2kg a pak ještě zhubla na 1,80kg. Byla jinak zdravá, ale v nemocnici prožila asi jeden a půl měsíce, než nabrala 2,50kg (zdědila po nás drobnější postavu). Všechno jsem to "ustála" a pak byla ještě těhotná dvakrát. Oba porody už byly normální a mám na ně hezké vzpomínky. Porod s otcem v porodní místnosti, vzali jsme si tam kazeťák s hezkou relaxační hudbou (dodneška, když ji slyším, ve mně navozuje šťastný pocit té chvíle), zkrátka všechno, jak má být. Proč o tom píšu? Protože dneska v deset hodin večer to bude právě 17let. Mám krásnou a nadanou dceru, kterou mi leckdo závidí (mnohaleté piplání: oboustranná kýla - dvě operace, laryngitidy, kdy jí šlo o život, nespavost, nechutenství - už míň).

Přeju Ti, Danko, rychlé zahojení nepříjemných vzpomínek (i já je několik let měla) a zdravého a spokojeného chlapečka. Ať se vám oběma daří!

P.S. Co se týká toho, na co jsme a nejsme stavění... Pár let jsme si myslela to samé, co Ty. Teprve, když nejmladšímu dítěti byly dva roky a já náhle onemocněla těžkou, zákeřnou nemocí (trpí jí jeden člověk z padesáti tisíc a stanovit včasnou diagnózu je skoro nemožné), jsem pochopila jedno: tou nemocí už jsem trpěla tenkrát! A tenkrát, stejně jako ještě dvakrát, jsme všichni přežili!! Dneska to vidím jinak: předčasný porod byl sice tvrdý, ale nejspíš to tak bylo dobře.