Ano, Deniso, souhlasím. Ale málokterá z těch maminek, co měly špatnou zkušenost si chtěla ztěžovat. Od začátku s námi většina doktorů jednala, že si svoje problémy vymýšlíme. Například i ten porod tak probíhal. Prohlédli mě, až když jsem si neustále stěžovala na bolesti, pak zjistili, že už rodím. Jinak mi pořád tvrdili, že si to namlouvám. Když víte, že vám nikdo nevěří, tak je to těžké. Teď už se člověk cítí strašně moc "silný". Ale jak píšete, zase už to ty maminy berou tak, že je to za nimi a stížnost od jedné "histerické" matky určitě nestačí.
Viděla bych to úplně stejně jako vy, ale zkuste si jen představit, že vás z hodiny na hodinu zavřou na pokoj,dají vám kapačky, injekce na dozrání plic miminka a "informují" vás o tom, že se miminko může každou chvíli narodit a to by znamenalo, že buť zemře nebo bude mít VÁŽNÉ následky. A s tím tam ležíte hodiny, dny, týdny a jen čekáte a doufáte. Ještě dnes je mi z toho hodně špatně. Ještě několik měsíců jste z toho všeho hodně psychicky vyčerpaná. A odpor hned na místě? Ano, taky jsme si uměly dupnout,když šlo jen o nás, ale když jde o vaše miminko, zvažujete všechny možnosti a následky a raději se přikloníte k té pro vaše dítě lepší variantě.
Předchozí