Myslím,že každá maminka, která porodila předčasně, by mohla napsat svůj vlastní příběh a o následné péči o takové mimi snad i knihu.Já jsem porodila na Obil. ve 24tt dvojčátka, z čehož jedno bylo mrtvé hned při porodu a u druhého lékaři zvažovali,zda ho mají zachraňovat.Celou tu dlouhou cestu,která následovala po porodu bych nazvala jedním slovem - zoufalství.Dnes je Honzíkovi 22 měsíců, vidí, slyší, s pomocí si alespoň v kočárku sedne. Nevím, co vše přinese budoucnost,ale jsem ráda za to,co je teď.Držím moc pěstičky všem, kteří třeba právě teď prožívají stejný osud, aby neztráceli naději a to i když vám lékař veškerou naději vezme.
Předchozí