Přidat názor k článku Předčasný porod je jen pro silné povahy a to my s manželem nemáme

Ahoj, zdravím všechny maminky a jejich statečná miminka! I já jsem si bohužel zažila, co to je mít předčasně narozené miminko. Od 10. týdne těhotenství jsem docházela na injekce a od 12. týdne jsem už ležela v nemocnici a snažila se miminko udržet, pořád jsem krvácela, měla jsem několik hematomů, brali mi cystu a nakonec i pro podezření z vady plodovou vodu. Ležela jsem v královéhradecké nemocnici 10 týdnů, pak mě propustili domů, čekal na mě manžel s dvouletým chlapečkem, po kterém se mi v nemocnici strašně stýskalo,ale naštěstí to moji kluci doma zvládali v pohodě. Bohužel po sedmi týdnech jsem byla v nemocnici znovu, to už jsem měla porodní bolesti, píchali mi injekce na vývoj plic miminka a byla jsem na kapačkách, abych neporodila. V porodních bolestech jsem byla skoro dva týdny, pak už mi nemohli kapačky dávat, tak je vysadili, na to se mi odloučila placenta a šla jsem na císařský řez. Princezna se nám narodila ve 31.týdnu, naštěstí dýchala sama, ale tabeznaděj je strašná, vidět broučka v inkubátoru, bát se, jestli nepřestane dýchat, odstříkávala jsem mlíčko, jezdila d onemocnice dvakrát denně a nepřipouštěla jsem si, že by něco nemohlo být v pořádku,asi taky proto, že jsem podobné případy neznala, ale teď s odstupem času a po zkušenostech vím, jaké jsme měli štěstí, že je naše princezna v pořádku. Nejhorší bylo lítání po doktorech, cvičení, čekání na první úsměv, první posazení, lezení... Budou jí tři roky, má 16 Kg a 95cm. Je to naše malá velká bojovnice. Přeju vám všem hlavně pevné nervičky a zdravá miminka!!!