Přidat názor k článku Co s líným dítětem?

Lizzie, já jsem ti nerada vzala jdno zet.

Můj muž plakával na volejbale a v mladým techniku.
Já jsem plakávala na rytmnice a při hře na housle a na němčině.
Můj syn na karate, flétně.
Dcera neplakala, tu koníčky bavily.

Rodiče to mysleli dobře. Mohu mluvit jen za sebe, ale já jsem dokázala úžasně příjemně lenošit sama se svými představami, byl to hezký nepromarněný čas.

Nervozita a ambice dospělých ve snaze vychovat připravence dokáže pěkně votrávit kus dětství a ovlivnit celý život..

Dneska jsem paní v nejlepším věku a když 3 hodiny neaktivním, mám trapný pocit, že lenoším, trauma z dětství.

To, že jsem konzistentně proti adorování výkonu není žádná rodinkářská póza, to je to, co vím.