Řekla bych, že se nesmí nic přehánět. Libik možná naráží na rodiče, kteří děti dávají do spousty aktivit, aniž by se zeptali (a vnímali), jestli dítě opravdu chce. Samozřejmě tak činí v dobré víře, že pro děti dělají to nejlepší. Ale ono je potřeba dítěti naslouchat. Připustit si, že nebude vynikající v oboru, který jsme mu vybrali, ale že by raději dělalo úplně něco jiného a dovolit mu to. Někteří zase se snaží dítěti zaplnit aktivitami každou skulinku - a i odborníci říkají, že to není moc dobré, že děti potřebují pro svou rovnováhu i nějaký prostor pro "nicnedělání" (pod tím si já představuju třeba česat bárbínu nebo jezdit auty po koberci, snít v koutku o princi na bílým koni, psát si tajnej deník...). I trocha té televize nebo počítače je OK, já když potřebuju opravdu resetovat mozeček, tak si na chvíli sednu k Rodině nebo třeba k Poirotovi
.