Jojo,ta fantazie. U naší dcery se teďka projevuje "změna identity" - chvíli tvrdí že je Sněhurka, pak Popelka, pak Koníková princezna (má hodně figurek koníků)... a když ji někdo osloví jménem (třeba babičky nebo známí na ulici) tak začne ječet a kvičet že není Dita, že je ...... no ale v tom řevu jí stejně není rozumět, takže okolí moc nechápe :-(
No a ta fikce vs. realita - asi to souvisí i s tím že děti v tomhle věku neumí moc vyprávět o tom co bylo, žijí přítomností. Takže když byla poprvé s babičkou na chalupě a za tři dny se vrátila, položila jsem několik (pravda dost tupých
) otázek - co jste tam dělaly (nic), měli jste něco dobrýho (nic jsme nejedly), spala jsi ve spacáku nebo pod peřinou (nespaly jsme vůbec) atp....
A teď mě hlavně dost prudí s jídlem, přijde, jablko v ruce - maminko omyješ mi to, mám hrooooznou chuť na jablíčko.... jablko omyto, kousne si jednou, položí ho na stůl a nezájem. Můžu se ptát třeba desetkrát jestli to opravdu sní, jestli má hlad, jestli má na to chuť... všechno odkýve, pak jedna lžíce/sousto a je konec...grrrr