Přidat názor k článku Stresující vyšetření podruhé

Pokud jsi cetla cely clanek, tak jsem jasne rikala, ze bych prijala jakekoli dite. Tzn. kdyby se narodil s ES nebo mel zminovanou plicni sekvestraci, prijala bych to tak jak to je. Vadi mi na tom to, ze jsem mohla mit bezproblemove tehotenstvi a porod a nemela jsem, a to naprosto zbytecne, ze moji dite bylo v tehotenstvi nazyvano "plodem s abnormalitami" misto miminkem a ze na mne vsichni koukali se soucitem, zpusobem "tak mlada a bude mit postizene dite". Na druhou stranu musim rict, ze mi zadna vysetreni nucena nebyla, pro vsechno jsem se rozhodla sama a doktori byli skveli, az na to, ze videli to co nebylo... a prave me desi, kolik lidi na mem miste by to nebralo tak smireni a kolik deti mozna umre zbytecne. Take mam strach, na kolik Petku ovlivni CT v pouhych 6 tydnech. Jeden pediatr ho nedoporucil s tim, ze kdyz nebylo nic videt na rentgenu, tak i pokud by tam sekvestr byl, tak nebude natolik velky, aby ho ohrozoval a druhy rekl, ze to rentgen nepozna a je lepsi mit jistotu. Tak si vyberte. Sli jsme cestou nejmensiho odporu, ale porad mam pochybnosti o tom, jestli to bylo spravne rozhodnuti. Jak uz jsem psala, jedno CT = tolik zareni, co v prirode nasajete za tri roky zivota a on byl tak malicky.
Nestezuji si na lekarskou peci. Vim, ze kdyby nemocny byl, udelaji to nejlepsi aby mu pomohli. Jen to proste nechapu a mam vztek, ze jsem stravila nekolik mesicu obavami. Ani to neni vztek na urcite doktory, spis na tu situaci.