Přidat názor k článku Manželství nebo nesezdané soužití?

Molly, ono záleží hodně i na tom, v kolika letech si toho svého "pravého" po roční známosti vezmeš. Zda ti je 18 a prožíváš svou první či druhou zamilovanost (i když historie ukazuje, že i tohle může vyjít), nebo zda se ti blíží třicítka, máš za sebou už několik vztahů (a třeba jeden i několikaletý), máš docela jasně ucelené hodnoty a partnera už hledáš dle nich. Pak se klidně můžeš vdávat po 3 měsících. Poznáváš stejně celý život. Já jsem vdaná 5 let a občas se stále nestačím divit v dobrém i ve zlém myšleno...
Mám kamarády, co se po 2 měsících chození rozhodli, že se vezmou... no a vzali. Jsou spolu zatím manželé 7 let, mají jedno dítě a klape jim to náramně. Já se vdávala po roce chození a před svatbou jsme spolu nebydleli. Pokud si někoho bereš kvůli společným hodnotám a životní kompatibilitě, poznáš to i bez soužití. V soužití zjistíš takové ty provozní nedostatečnosti, jako že jak nechává prkýnko, binec v koupelně, ponožky na zemi a podobně. Ale ruku na srdce, rozvedla či rozešla by ses se svým chlapem kvůli tomu?
Mě osobně je putna, zda jsou lidé manželé či ne. Já si svýho chlapa vzít chtěla a on mě taky. Vidám i spokojená nesezdaná soužití. Jen nechápu reakce některých nejmenovaným dam tady, stále se navážet do instituce manželství a hledat na ní neustále chyby poukazováním na to, že někomu to nevyšlo... lidi se vdávají, rozvádějí, rozcházejí... no a? O instituci jako takové to nevypovídá zhola nic... osobní selhání nemůže být metrem pro celou instituci...