Přidat názor k článku Stresující vyšetření podruhé

Tak tady si dovolím bohužel oponovat. Sama bych tomu nevěřila, ale potkala jsem nevidomou paní. Požádala mě, abych jí přečetla vzkaz na mobilu, což jsem samozřejmě udělala. A jen mezi řečí paní prohodila, že nevidí od narození a že ji doktoři radši neměli zachraňovat, že se neměli tak snažit, že by radši nebyla. Mohlo jí být kolem dvaceti let... Takže - s takovýmhle handicapem se vyrovná silná osobnost, ale asi ne každý. Hanit den co den lékaře za to, že ji jako malou vypiplali - má to smysl? Žít každý den s hořkostí a pocitem, že radši nic než tahle existence? Já nevím, opravdu nevím...