Předně chci podotknout, že nikomu necpu názor, že jediné manželství je správný druh svazku. Každý ať to má tak, jak mu to vyhovuje.
Ale naprosto nesouhlasím s názorem, že svatba nic nezaručí.
V našem, ale i jiných, státech zaručí svatba v případě nějaké nepříznivé události to, že je na partnery a jejich děti pohlíženo jako na rodinu.
Může to být plus i mínus. Se svatbou přijímám, že budeme sdílet všechno dobé i zlé. A to neznamená jen nějaké obrazné řečičky, ale například když jeden z nás nadělá dluhy, ponese za ně odpovědnost i ten druhý.
Naopak, a to je pro mě opravdu hodně důležité, pokud by se s manželem něco stalo, já, jako manželka, nezůstanu nezajištěná. Pokud by, nedejbože zemřel, budu dostávat alespoň nějakou částku od státu. Což třeba v době, kdy jsem na MD, není úplně od věci. I když nepopírám, že by nás to neuživilo, ale to pomyšlení je pro mě jakousi berličkou. Samozřejmě to platí i obráceně, i se mnou se může něco stát.
Tohle je u mě taky jeden z důvodů, proč svatba. Možná jsem zbytečný pesimista a zbytečně myslím na zadní kolečka, ale žije se mi tak klidněji.
Předchozí