Přidat názor k článku Stresující vyšetření podruhé

Víš, Radano,
jak já bych byla ráda, kdyby lékaři kolem mě pochopili, že pokud se mnou budou normálně komunikovat, překládat mi alternativy, možné způsoby řešení a konečné rozhodnutí nechají na mě, zbaví se tím té tíživé odpovědnosti a strachu, že je budu za něco honit. Moje gynekoložka je už tak zblblá, že mi na otázku "Je podle vás nutné, abych na ten zátěžový test na cukrovku šla?" Odpoví: "Mně je to jedno, dělejte si co chcete, nařídit vám to nemůžu." Žádné argumenty, žádná pro a proti. Všechno si musím zjišťovat sama. Slovo "poradna" mi v této souvislosti připadá doslova absurdní.

A na závěr ještě jedno popíchnutí: proč zrovna doktoři tak zoufale neumějí být svým lidem partnery? Proč vždycky zkoušejí vystupovat z pozice autority, a když to selže, stáhnou se do ublížené opozice? Možná proto, že modely, jak se má chovat lékař a pacient, lidi už po léta čerpají ze seriálů typu Nemocnice na kraji města a Ordinace v Růžové zahradě. Z obou jsem viděla asi dva díly a dělalo se mi z toho nevolno...