Přidat názor k článku Stresující vyšetření podruhé

Já sama mám lehčí formu mozkové obrny, ale od dětství nezvládám spoustu drobností. Budete se smát, ale nejvíc ze všeho závidím zdravým, že si můžou vybrat jakékoliv boty - pro mě jsou tabu vysoké podpatky, jakékoliv lodičky, mokasíny, žabky nebo pantofle. To že nemůžu tancovat, neujdu delší trasu, všechno musím dělat pokud možno v sedě a nemám řidičák - leda na automatickou spojku, mi fakt tolik nevadí.
Je pravda, že člověk, který je postižený po úraze se se ztrátou svých schopností vyrovnává asi hůř. On je totiž ztratil najednou - já je nedokázala získat, a tak nevím, co mi chybí. Tedy mi nechybí. Spoustu věcí jsem se učila dlouho - v ranném dětství to vypadalo, že nebudu mít funkční jednu ruku, dnes píšu na stroji všemi deseti a pletu. Pravda šít mi nejde a na kytaru jsem to taky nezvládla (v pubertě děěěsnej problém).
Je nás takových spousty, nepotřebujeme být litováni, jen pochopeni.
Pozdravuj manžela.