Tak také pro statistiku:
Muž je o rok starší, chodili jsme spolu od mých 16, vzali se za 7,5roku, kdy jsem končila školu a sehnali jsme si bydlení. Muž si mě chtěl vzít dříve, ale trvala jsem na tom, že nejdřív chci mít hotovou školu a samostatné bydlení(i když v nájmu). Svatba je pro mě symbolem, že k sobě patříme a vyjádřením vzájemné důvěry. Jde o vnitřní přesvědčení, že to tak chceme. Nějak si nedovedu představit, že by moje děti měly jiné příjmení, že by třeba nějakému úředníkovi nebylo na první pohled jasné, že my k sobě patříme. Po svatbě jsme si naplánovali pořízení vlastního bydlení, koupili jsme si starší domek a provedli nejnáročnější opravy. S menšími opravami nám už "pomáhala" nejstarší dcerka. Některý pár vnitřně cítí, že chtějí mít obřad svatby a dát tak jasně najevo, že k sobě patří, někteří to mají jinak(nevím jak). Z vlastní zkušenosti můžu napsat, že zařízení svatby nemusí být náročné, může být za pár peněz a hotová během pár hodin. Našim čtyřem dětem tvrdím, že mají vystudovat, sehnat si bydlení a hlavně odpovědného partnera a s ním mít svatbu a pak teprve děti. Tak jsem zvědavá, jestli jim to tak bude vyhovovat nebo jestli to udělají úplně jinak
M