Mirko, ale s tímhle naprosto souhlasím.
Nejsem "věřící - vyznávající víru tzn. církevně, jako mnoho lidí, věřím v něco" - tudíž zcela oprávněně pochopím, když mne někteří věřící "srovnají do latě"....
ale souhlasím..... žít s někým je něco jiného, než s někým "chodit", protože při soužití minimálně řešíte, co budete jíst, když to nedodá maminka a z čeho zaplatíte inkaso /problémy typu, že došel toaleťák a kdo ho měl koupit, zcela opomíjím/.......
jenomže ta situace se docela zkomplikuje narozením dětí, od příjmení až po nárok na dědění (nezapíšete-li otce do rodného listu) a o to mi jde, aby každý přijal ten svůj status nesezdaného/sezdaného se všemi riziky....
pozor, i to, že se "vezmete" nese riziko za společné dluhy.....případně vyživovací povinnost vůči bývalému partnerovi a další.....
asi to fakt vidím hrozně pragmaticky, ale souhlasím s Tebou v tom, že zkusit to, je o něčem jiném.
ZNOVU opakuji, k pragmatismu mne vedou věci (někdy až neuvěřitelný) se kterýma se posledníma dobou potkávám. A jestli neuvažujete v těchto věcech obdobně, prosím, alespoň uvažujte o zajištění svém, pokud jste na mateřské i do budoucna a hlavně Vašich dětí.
Předchozí