Vendy,
nezlob se na mě, ale právě to, co říkáš, potvrzuje slova pana profesora.
Umělecká škola a kroužky přece nejsou žádná nutnost, bez které by dítě nemohlo docela v pohodě přežít. Kolo se dá koupit z druhé ruky.. a tak bych mohla pokračovat. Copak těm svým dětičkám musíme opravdu dávat první poslední a balit je do vatičky? Naopak bych byla pro to, abychom jim dávali pocítit mírnou nouzi, i když bychom si teoreticky "mohli dovolit" mnohem víc. Nemyslím si, že by plné materiální zajištění bylo nějakou vstupenkou do ráje.
Panu profesorovi děkuji za krásný a citlivý článek. I já jsem alergická na řeči o "zlé době". Co měli propána říkat naši prarodiče za války nebo hospodářské krize? Copak se nám tak zlého dneska děje? Většinou máme kde bydlet, co jíst, co na sebe, nehrozí nám, že nás někdo na ulici odstřelí... Co bychom ještě víc chtěli? Spíš se bojíme, že bychom neunesli srovnání s těmi "bohatšími" a že bychom se vedle nich cítili jako chudáci.
Aby bylo jasno: nemám sebemenší problém s tím, když chce někdo mít jedno nebo třeba žádné dítě. Jen on sám ví, na kolik se cítí, a jen on se bude o to dítě celý život starat. Má plné právo říct: nechce se mi slevovat ze své životní úrovně, necítím se na to, děti nemám rád.. A MÁ NA TO PLNÉ PRÁVO. Ale nesedí mi, když se někdo odvolává na dobu.
Předchozí