My jsme spolu s přítelem už osmým rokem, máme společné bydlení, tj. spojuje nás nemalý majetek, tzn. že kdybychom se chtěli náhodou rozejít, nebylo by to jednoduché.
O svatbě mluvíme průběžně celkem dlouho, ale nechce se nám do toho z mnoha důvodů, a to spíše organizačních - nesnáším, když je na mně upnutá pozornost, nejraději bych něco malého, romantického, ale neumím si to představit, protože ozbzlášť rodiče mého partnera by nám do toho mluvili ve smyslu tihle pozvali vás, vy musíte zase je, všechny bratrance, sestřenice, babičky atd. Bylo by to pro mně něco tak příšerně stresujícího, že je mi z toho špatně jen si to představím. A to nemlvuím o tom, že bych raději peníze, za které by se "nažrali" lidi, které třeba ani neznám, jela někam do zahraničí.
Na druhou stranu chápu, že rodiče z toho chtějí něco mít... A tak tohle hrneme před sebou a kdo-ví, jestli do toho někdy praštíme (kvůli dětem bychom v budoucnu oba rádi), ale zatím nám to připadá jako neřešitelné.
Má někdo na tuhle situaci řešení???
Předchozí