jsem praktický člověk a rozhodla jsem se, že se nikdy nevdám. Leč, vzhledem k přesvědčení mého doktora, že nemůžu mít děti, jsem se naprosto vykašlala na antikoncepci, a tak jsem dost rychle otěhotněla. Přítel měl obrovskou radost a tenkrát si přál svatbu, a tak jsme se vzali. Je mi vlastně fuk, zda je pár sezdaný, či nikoli, důležitý je vzájemný vztah, důvěra a porozumění, a to vám žádný papír nezaručí. Teď máme s manželem druhé mimčo, podstatně lépe naplánované, jsme svoji 6 let,fungujeme v pohodě (známe se 8 let, když počítám i roční velmi blízké přátelství). Teď jsem ráda, že jsem se nechala ukecat, ale hlavně z praktických důvodů. Pokud by se jednomu z nás něco stalo, druhý má alespoň nárok na nějaké finance od státu, a pro děti je snáze pochopitelné, když se rodiče jmenují stejně. Každý musí zvážit, co je pro něho lepší. Když se rozhlédnu kolem, mám kolem sebe mnoho nesezdaných bezproblémově fungujících partnerských svazků, ale i dost skřípajících sezdaných. Takže je to vlastně jedno.
Předchozí