Nanynko,nic si z toho nedělej. Já mám dceru, má stejné jméno i příjmení jako já. Nicméně jakoby z oka vypadla mému manželovi, po mě nemá nic. Většina dětí (ať už holčiček či chlapečků) má po každém rodiči něco (oči, nos, úsměv). Takže když někam přijdeme, vždy se mě ptají "A vy jste?" A já vždy musím vysvětlit, že jsem matka a ještě na mě koukají podezřele a čekají, jak se k tomu postaví dítě
No, ale jsem ráda, takhle jí aspoň nevydají nikomu cizímu
Jinak ač vdaná, na svatbě nevidím nic úžasného. Život mi to rozhodně nezměnilo a v příjmení mi to změnilo jedno písmenko. Musím souhlasit, dneska už bych taky asi jen zašla na matriku.