Přidat názor k článku Vyznání lásky: Chci se s tebou zadlužit

Ahoj,jen mohu držet palce.Je mi skoro 33 a již od 19 bydlím po pronájmech,což bylo tak po 2-3 letech stěhování.Před 4 roky jsem se stěhovala už jen já a dvě děti do bytu-taktéž pronajatého.Vždycky jsem slýchala,že nám jikdo nepůjčí apod.Je to rok,co žiju se spolužákem,za tu dobu se změnilo vše a asi před dvěma měsíci řekl....už tu nejsem rád,najdeme si domeček.Pak ten večer jsem na netu našla dům v našem městě za 2mil a za dva dny už jsme měli prohlídku.Začala peripetie s úvěrem,papíry,plno peněz,ale už jen čekáme na katastr a stěhujeme se.Už nás to v maličkém bytě ani trochu nebaví...máme sice závazek na 30 let a asi za rok,dva chceme ještě jeden živý...:o))))Nikdy bych si nemyslela,že budu pod vlastní střechou a doporučuju kousek té odvahy všem.Není nic lepšího,než mít kolo ve své garáži,dát si kávu na zahradě a dívat se,jak děti dovádějí v bazénu.Když žije člověk tak dlouho v paneláku a poslouchá sousedy a ještě od hospod pod okny poslouch křik po nocích,je rád i za to,že bude zbytek života splácet.I když v téhle ekonomické situaci,kdy nám všechno zdražují,tak my budeme ve svém...to je to nejlepší,co jsme mohli udělat.Doporučuju všem..život je jen jeden a příliš krátký na to,abychom se báli být šťasní...Petra,Poděbrady.