Přidat názor k článku Vyznání lásky: Chci se s tebou zadlužit

Jo, to asi bude ono, Monty. Domácky založení lidé - to je přesné. Taky mám pochopitelně ráda zážitky, ale prvořadé je, že si (například) můžu v koutku ložnice udělat svoje holčičí hnízdečko s drobnůstkami, které mám ráda a něco mi říkají, s knížkami, kterými ráda listuju. Že máme konferák koupený přesně podle našich potřeb - aby se na něm daly rozložit velké hrací plány oblíbených her. Že když mi je blbě, můžu zalízt do postele s knížkou, zavřít dveře a můžou mi všichni vlízt na záda. Takový hnízdečko, bezpečný přístav, ze kterého se ráda rozletím do světa, ale taky se do něj ráda vracím. A zvlášť tenhle byteček, ten si fakt vytvářím krok za krokem z předmětů, které (pro mě) mají duši, kde se cítím dobře (a nemusí to být třeba originál od Picassa, stačí mi zarámované pohlednice z míst, která máme rádi). --- Pochopitelně základ je vztah - sebehezčí hnízdečko může být k ničemu, když v něm nebydlí láska. Mám ráda zlatou střední cestu; takže byt větší než garsonka ano, ale ne takové dluhy, aby manžel musel makat od nevidim do nevidim. Protože je třeba i mít čas na vzájemné sdílení, komunikaci, a také i proto, že jsem se přesvědčila, že i pro dítě je důležité mít DVA rodiče, resp. mít jejich čas. Na tohle máš myslím jiný názor, ale ber to jako MOJI jedinečnou a naprosto konkrétní zkušenost.