Mirko,
to je zase druhý aspekt. Taky jsem si kdysi říkala, že by bylo fajn mít malý byteček (pronajatý, samozřejmě; nepočítala jsem ve svých plus mínus dvaceti letech, že bych kdy měla peníze na vlastní) a zařídit si ho podle sebe. Jenže to funguje, když je člověk sám. V situaci, kdy sám "jsi a nejsi", tzn. konkrétně v mém případě mám syna, který ale chce bydlet v bytě u tatínka a ŽM, který se mnou trvale bydlet nemůže/nechce, to už jaksi postrádá smysl.