Vlasto,
mně nikdo nic necpal ani horem, ani spodem. Nevidím v tom žádnou logiku. Já se budu dřít a splácet něco, z čeho bude mít užitek můj syn a moje vnoučata a z toho jako mám mít kromě mozolů na rukou (event. na prdeli, dle typu práce) ještě dobrej pocit? Budu mít dobrej pocit, když se můj syn jednou dokáže postarat sám o sebe a nebude do čtyřiceti chodit a nastavovat ruku.
Mmch., mám okolo sebe dost lidí, kteří se tzv. obětovali dětem, aby se měly dobře. Dneska na ně děti kašlou, jsou to povětšinou snobští a zhýčkaní fouňové, kteří by se bez pomoci rodičů nevyhrabali pomalu ze základky. Život jako řetězec sebeobětování - děkuju, nechci.