Přidat názor k článku Vyznání lásky: Chci se s tebou zadlužit

Pavlo,

tak já teda nevím, ale v době, kdy mi bylo 16až17 let stavěl družstevně svépomocí můj brácha. Ne dům, ale byt. Pomáhat chodili všichni, tj. brácha (dělal tou dobou VŠ), táta i já. Mamka taky, ale méně, ta pro nás doma vařila, měla na krku celý náš rod. dům a zahradu. Za rok byl byt hotový, kolaudace byla v létě před revolucí, další jaro jsem měla 18 let. Byl to pernej rok, to zas jo. MMCH bráchovi bylo 23 když ten byt dostavěl a další rok nebo dva v něm bydlel a studoval k tomu.

Když jsem tedy později chtěla bydlet sama, bylo mi jasný, že se o to budu muset SAMA nějak přičinit. To už bylo revoluci, já poznala svýho současnýho muže a spolu jsme stavěli- opět družstevně a svépomocí. Pravda, manžel už několik let stavěl sám (ono to tak většinou za totáče chodilo, neboť tu nebyly cihly, tu nebyla malta atd.. prostě se to táhlo). Čili když vykopával pařezy, stavěl základy a vůbec dělal hrubou stavbu, tak jsem u toho ještě nebyla, ale jak jsme se seznámili, tak jsem ihned chodila na stavbu..tak jako všichni. Bylo mi 19. Ve 20ti jsem se vdávala a za 4 měsíce potom jsme se teprve stěhovali do novýho.
Opět - nebyl to dům, byl to jen byt (dneska říkám škoda :-( - ale začínali jsme ve svým, na nikom nezávislí, na vybavení bytu už nebylo..ale bylo to naše.