Docela by mě zajímal název této knihy a nakladatelství. Četla jsem jsem toho od p. prof. docela dost, často jsem vyslechla jeho názory na různou problematiku, ale právě u něj jsem nikdy nenarazila na takové to "vymítačství ďábla". On jako jeden z mála nevyslovuje soudy typu: "jednou zakřičíš (... doplňte si cokoliv ...) na dítě a vše je ztraceno - nedá se to vrátit".
Tímto článkem chtěl říct, podle mě, asi tolik: "nechcete mít děti, tak jo v pohodě, ale nevymlouvejte se na dobu a na okolnosti, s tím, že děti chcete, ale nejde to, protože ...." Já bohužel ve svém okolí stále narážím na výmluvy nejrůznějšího druhu, třeba i takové: "nemohu dělat to a to, protože mám dítě", ale důvodem není dítě ale obvykle lenost nebo neschopnost autora výroku. Proč neumíme říct třeba: "nechce se mi" a musíme vše nějak podivně zdůvodňovat.
Když si někdo naplánuje v dětsví pět dětí, a pak zjistí, že realita trošku jiná, než v představách malého dítěte a začne se ohánět "zodpovědností" apod., tak mi zrovna jako dospělý člověk nepřipadá. Většina z nás také dnes není princeznami nebo popeláři (oblíbené představy o povolání v MŠ před 30 lety). ;-)
Je zajímavé, jak se vždycky všichni sesypou na člověka, který tvrdí, že k tomu mít děti, není potřeba být milionář.
Předchozí