Ahoj, když mi bylo šest, zůstala jsem s bratrem sama s otcem. Lyžovat neumím, bruslit také ne, žádný sport jsem nedělala. Když táta přinesl tašku obnošených věcí od svých kolegyň v práci, byla jsem v sedmém nebi, co jsem toho dostala. A taky žiju. Vím, že teď je "jiná doba" v tom, že dle duchu článku, jsou děti vychovávány k povrchnímu materialismu a když moje holčička nebude mít značkové věci, že se jí více budou ve škole smát, než mě. Ale nebude jediná, kdo nebude mít super oblečení a nebude jezdit v létě, v zimě na dovolenou. Věřím, že jí to moje láska a pozornost nahradí. A že časem jí přibudou další 2-3 sourozenci. (Kteří po ní samozřejmě vše budou dědit. Ty budou mít radost :-))))))
Předchozí