Jestli to nebude tím, že my co víme, že usneme na čemkoliv, raději s dětmi v posteli nespíme. Můj manžel si na mě v noci klidně hodí polštář (různě si ho v noci srovnává pod hlavou) a spí, ikdyž do něj štouchám, jednou jsem ho dokonce z rozespání píchla do oka a spal dál. Jinak moje holky vstávaly taky v noci co hodinku, dokud jsem je neodstavila. Prostě žádná jiná metoda nefungovala. A to tu druhou vzal manžel na týden do samostatného pokoje, vstával k ní on a nabízel vodičku, čajíky, mlíčko. Nic. Vzteklý nebo zoufalý řev. Takže jsem ještě chvíli vydržela a pak odstavila, když jsem si všimla, že v noci jen cucne a nepije. Pak začala spát dobře, ale ve srovnání s první (která po odstavení během týdne začala spát celou noc bez vzbuzení), ji dost často probudí zaseknutí mezi šprušle postýlky, převrácení na bříško ve spánku a podobné postelové aktivity. A někdy i to hladové škroukání bříška.
Předchozí