Markéto, takhle poránu, když jsem ráda, že už je noc za mnou, mi tvůj článek přišel opravdu jako vtipná podpora. Vím přesně, o čem píšeš. Mám 11měsíční dceru a druhou tři a půl letou. Do osmi měsíců jsem kojila od deseti do večera do půl šestý do rána po čtyřiceti minutách přesně. V půl šestý se malá vzbudila a šly jsme vstávat. Do toho běžně přišla třikrát za noc ta větší s požadavkem, že chce "porovnat peřinku", "přitulit se", "vyprávět o Strašidýlku" (v půl třetí ráno to bylo zvlášť vhodné). Nepomáhalo nic. Malá chodila spát v sedm večer, do deseti se vyhnípala a pak zlobila. Zlepšilo se to vlastně až před měsícem, kdy jsem ji jednou "přetáhla" do čtvrt na deset. Už padala únavou, tak usnula hned a spala až do tří, pak se napila a spala do rána do půl sedmý. Co ti mám povídat, chodila jsem ji kontrolovat po dvaceti minutách, jestli dejchá. Ale od tý doby se budí tak třikrát za noc a já si libuju, jak se krásně vyspím. A ještě pomáhala jedna věc. Asi teď naštvu všechny supermatky, které jsou pro liberální a demokratickou výchovu, ale jednou, když už malý bylo asi devět měsíců, strašně zlobila, pořád chtěla sosat, ale vždycky se jen přitulila a hned usnula. Když to udělala asi po pátý, rozčílila jsem se a místo, abych ji vzala z postýlky a potichoučku kojila, aby se manžel, spící vedle mě, nevzbudil, jsem na ni houkla pěkně zostra, naštvaně a nahlas "koukej zalehnout a spát, nikdo na tebe není zvědavej!" Manžel vyletěl a pak se rozesmál, oba jsme čekali, že se malinké bezmocné miminko rozeřve jako tur, ale kupodivu se to vůbec nestalo. Ona zalehla jako voják do zákopu, otočila se ke mně zády a "uraženě" beze slova usnula a spala až do rána. Od té doby jsem věděla, že i tohle funguje, jen vždycky nejdřív pořádně zkoumám, jestli jí něco není, nebolí bříško, nelezou zuby a jestli fakt jenom "straší", než na ni houknu. Ale funguje to téměř ve sto procentech případů. Tak ti držím palec a vydrž. Já si vždycky v takovýchhle případech říkám, že v patnácti letech už takhle zlobit nebude