když jsem začala plánovat mateřství, počítala jsem s tím, že se budu muset dětem v lecčems přizpůsobit, obětovat se. pro mě to problém není, mám 3děti (nejstarší ještě nejsou 3r), ale abych pravdu řekla, nepřijde mi že bych se nějak moc obětovala. s manželem se na výchově a péči podílíme oba. je pro něj normální, když má volno, vzít si děti ven, nebo udělat oběd, pověsit prádlo apod. a mně to dává čas např naložit se do vany, dospat... počítala jsem s tím, že když budu děti kojit, přijdu o hezká prsa (a že kdysi hezká byla :))))), nebudu moct na celý den odejít pryč apod. no a co? děti jsem chtěla, nejsou mým modním doplńkem, takže se k nim tak nechovám. dvojčata se kojila prvních 6měs co 3hod, měli to nastavené jako hodinky, a to ve dne i v noci (v noci do 3měs, pak se interval prodlužoval). a mně to vůbec nevadilo. jak jsem už napsala, manžel maxim. pomáhá, takže i pro to pro mě není rodičovství oběť, ale nová životní úloha, na kterou jsem byla připravená a beru ji se vším co k ní patří. mě děti neobtěžují. jestli jiné ano, že od nich utíkají v 6měs do práce, je mi jich líto. ne těch matek, ale těch dětí. kojení vidím jako to nejlepší, co můžu dítěti dát. jinak taky nezmám moc maminek, o kkterých bych mohla říct, že mají rozmazlené děti. jsme zvyklí chodit občas do restaurací, nákupy taky občas provádíme s dětmi (málo), a nenechávám svou dceru běhat mezi regály nebo v restauracích pod stolem.
Předchozí