Přidat názor k článku Pomočování dětí pohledem psychologa

Nestačím se divit, že tu nejsou žádné příspěvky, copak je toto téma zapovězené i tady na rodině? Je to přece zdravotní handicap jako každý jiný, copak se maminky stydí mluvit např. o alergii,rovnátkách ...
Tak tedy budu první vlaštovka a napíšu naši zkušenost.
Začnu optimisticky tím, že dnes je dceři 14 let, je naprosto zdravá a roste z ní sebevědomá mladá dáma
Rodila jsem císařským řezem pro vysoký a stále stoupající krevní tlak, miminku se u mě přestalo líbit, ale šlo v podstatě o porod v temínu. Vývoj od miminka byl normální, v 10ti měsících začala chodit, ve dvou letech už byla určitě přes den bez plen, chození na nočník fungovalo, brebentila.
Bohužel ale v noci se stále počůrávala. Dávali jsme tedy stále plenu. Paní doktorka říkala, že je to velice individuální a že cca do pěti letech se tomu nechává volný průběh, záleží na vývojí CNS dítěte... Z dcerky se vyklubalo velice, ale opravdu velice živé dítko, stále v pohybu, zastavit se na pár vteřin byl pro ni nadlidský úkol, aspoň si u toho musela pokopávat nohou apod. Pusu nezavřela od rána do večera. Nic pro ni nebylo překážkou. Až toho někdy bylo opravdu dost! Pomočování stále trvalo. Z různých stran přicházely různé rady jak na to. Přestali jsme dávat plenu, prý ví, že ji má, tak co by se nepočůrala. Nastalo období každodenního praní ložního prádla a pyžámka. Pak jsme ji začali budit a vysazovat na záchod asi 3 hod potom, co šla spát. Vyčůrala se a do rána zůstala suchá.
I na toto buzení se názory různí i mezi lékaři. Ale naše dcerka nečůrala "ve spánku", což se asi děje u dětí, co mají tvrdé spaní. Když jsme se někdy zapoměli a šli ji vzbudit třeba o 1/4 hod později, už bylo mokro.
Kolem 5 roku už jsme to začali řešit s paní doktorkou. Poslala nás do nefrologické poradny, kde provedli základní vyšetření moči a krve, dopodrobna se vyptali na její vývoj, stravovací a pitné návyky, po 24 hodin jsme přesně museli sledovat kolik toho přesně vypije a vymočí a kdy. Dále následovalo ultrazvukové vyšetření močového měchýře, močových cest a ledvin, zda se nejedná o nějakou anomálii, která by se případně řešila operativně. Všechna vyšetření byla v pořádku, v podstatě byla zdravá. Paní doktorka doporučila upravit pitný režim hlavně ve večerní části dne, poučila nás, že když dcerka něco vypije, trvá to cca 2 hodiny, než to doputuje do močového měchýře. Proti buzení nic nenamítala, popravně nám řekla, že názory lékařů na to se různí a že to nechá na nás. Chodili jsme na pravidelné měsíční kontroly, ale nic se v podstatě neměnilo. Paní doktorka nás seznámila s možnostmi medikamentózní léčby - to jsme prozatím odmítli, ládovat dítě soustavně práškama jsme nepovažovali za nejlepší, to jsme radši dál budili a občas převlévali povlečení.
Před nástupem do školy absolvovala dcera EEG, dozvěděli jsme se, že vývoj její CNS odpovídá asi o 2 roky mladšímu dítěti (nemá to ale vůbec nic společného s inteligencí). Naopak paní doktorka na neurologii byla z dcerky nadšená, jak je ohromně komunikativní, dovedla si s ní o spoustě věcí povídat, ale stále ten její neklid... Na základě EEG a vyšetření byla stanovena diagnoza : Enuresis nocturna, neorganická, na bazi nezralosti CNS, porucha soustředění, psychomotorický neklid při vysokém IQ jako následek hypoxie perinatálně v rámci pozdní těhotenské gestozy (tak proto se v těhotenství tolik sleduje tlak), vícečetné projevy LMD.
Jelikož je dcera podzimní dítko, nastupovala do školy až skoro v 7 letech. Problémy se zvládnutím učiva neměla, spíš jí i paní učitelce dělal problémy ten neklid a nesoustředěnost.
Pomočování stále trvalo. Brali jsme to sportovně, pyžámek jsme měli dost a pračka to vždycky vyprala. Říkali jsme si, že až přijde čas, tak se to prostě změní. Občas jsem sice dostala strach, co když to nikdy neskončí? Ale ten strach jsem měla hlavně kvůli dceři než sobě.
Se školkou i v 1. třídě se školou byla normálně na škole v přírodě, vždy jsme všechno na rovinu probrali s paní učitelkami a všechno bylo v pohodě. Dali jsme víc pyžamek a igelitovou plenu do postele, domluvili se, že dceru vzbudí a dají vyčůrat. Učitelky byly rády, že jsme vše řekli na rovinu, v žádném případě prý to není důvod k tomu, aby dcerka zůstávala doma. Spousta dětí má prý podobný problém, ale rodiče se prý tváří jako by nic a jsou schopni tvrdit, že prý se to jejich děcku stalo poprvé. O prázdninách jela na dětský tábor, nejprve jsem se domluvila s hlavním vedoucím, nastínila jsem mu problém - prý to je naprosto v pohodě, nemusíme si dělat starosti, zdravotnice na ni dohlédne. Mile mě překvapila jejich vstřícnost. Byla jsem spíš připravena na odmítnutí. Tábor proběhl také bez nehody. Dokonce se jednou účastnila tábora, který jsme pracovně nazvaly "čůrací" - pořádala ho Jihočeská univerzita. Byl to pobyt specianě pro děti s tímto problémem.
(a byly tam děti od cca 6-15 let, tak že to opravdu není problém jen menších dětí).
To jí bylo 8 let. A pak, světe div se, za další rok se to dostalo do normálu. Oslavou 9 narozenin jsme mohli naše "počůrávací" období označit jako uzavřené.
Začala se sama budit, když se jí chtělo čůrat, došla si sama na záchod a do rána byla v suchu. Někdy se nevzbdila vůbec a my ji nechali. Někdy to dopadlo dobře a někdy ne, ale už jsme nefungovali jako budiči. Stále jsme dohlíželi, aby před spaním zbytečně moc nepila.
Dnes pije jako duha (pitný režim je prý moc důležitý )) a spí jako dřevo, jen rozdíl je v tom, že dnes se vyspí dorůžova a ne domokra.
Proto přeji všem rodičům i dětem: Buďte trpěliví a nebuďte z toho smutní!!!!! Bude líp!!!!!

A ještě na závěr pravidla, která byla pro nás v tomto případě svatá:

* není to nic, za co bychom se museli stydět!!!!!!!!
* je to zdravotní handicap jako každý jiný!!!!!!!!!!
* otevřeně mluvit o problému s dítětem, babičkami, učiteli ...
* nikdy se na dítě netvářit vyčítavě,nestěžovat si, že vás to
věčné praní unavuje atd.
* dítě nesmí mít pocit viny, že dělá něco špatného, NIKDY NIC
NEVYČÍTAT, NECHTÍT NA DÍTĚTI SLIB, ŽE SE POLEPŠÍ - ono to
totiž nejde, ani kdyby se rozkrájelo
* každému, ať už dítěti nebo dospělému, který má na to konto
hloupé poznámky vysvětlit o co jde ... případně mu naznačit,
že je hloupý, když něco takového říká