Přidat názor k článku Děti s poruchou příjmu potravy

Rád bych se s Vámi podělil o jeden příběh, týkající se poruchy příjmu potravy.
Zhruba do předškolního věku se mnou problémy nebyly, ale vše začalo s návštěvou školky a později školní družiny.V té době se mi vysloveně hnusila většina drůhů masa, hlavně tlustého,tj. prorostlého.V tom by potíž nebyla, kdyby mě jako dítě do masa nenutily vychovatelky.NIKDY už nezapomenu na tu nepříjemnou bolest břicha každé ráno, protože místo abych se těšil na kamarády mojí jedinou starostí byl strach ,aby náhodou k obědu nebylo nějaký maso.Tak to trvalo dobře 4 roky , každý ráno stres,při obědě pocity hnusu a ponížení.Vychovatelky byly nekompromisní,"do puntíku to sníš!" Tenhle stupidní rozkaz už nezapomenu. Nikdo se za mě tenkrát nepostavil.
Teď je mi 20 a mám za sebou problémy s anorexií,pokus o sebevraždu, problémy s přejídáním.
V současnosti jsem v normě, ale bohužel mě tato negativní zkušenost ovlivnila na celý život. Stačí sebemenší podnět nebo vzpomínka a vzbudí se ve mě nenávist k jídlu, nebo se naopak strašně přejím.
Proč to tady píšu? Snad pro rodiče. Ty moji chtěli dítě s dostatkem bílkovin,tak mě cpali masem. A výsledek, těžký si to přiznat ale problémů s příjmem potravy se už nikdy zcela nezbavím. Tak ať nedopadnou vaše děti podobně, nenuťte je , ale motivujte.David.