Já si taky myslím, že Natanaela uhodila hřebík na hlavičku svým posledním příspěvkem - přesně takový dojem mám z věřících lidí - ruce v klíně, úsměv na tváři a jedou tam, kam je veze Bůh. Žádné vlastní přemýšlení, žádná vlastní iniciativa, námaha - prostě sedím a držím pusu, maximálně ji otevřu k zazpívání nějaké ódy na řidičské schopnosti Boha. To já si auto radši budu řídit sama. Pokud nabourám, tak vím, že to bude moje vina a poučím se z toho. Pokud dojedu v pořádku, budu z toho mít dobrý pocit, který bych určitě neměla, kdyby mě někdo vezl a pokud nebudu vědět kudy k cíli, tak se podívám do mapy

Příběhy dětí jako tento mám ráda, ta debata o Bohu mi ale zkazila dojem. Śkoda.