Crowko, mne je jedno, kdyz je nekdo verici a nikomu to necpe - at si kazdej v soukromi dela, co chce. To, co mne, jak pises, poburuje, je to okate panbickareni, ta okate najevo davana vira, ze jako verici vim vic, nez ostatni, vim, co jedine je spravne a ten, kdo to nevidi, je hoden prevedeni na spravnou cestu a "spaseni", protoze pouze tehdy je mozne zit svuj zivot plnohodnotne. Tehdy, kdyz o sobe nerozhoduju sama, kdyz potlacim sama sebe a venuju se cela imaginarnimu vudci v nebi. Proste mi bytostne vadi zavislost na cemkoli a nechci, aby mi nekdo cpal, ze jen ten, kdo veri, je tzv.lepsi clovek. Nestojim o boha,o jeho "lasku", nezavidim ho nikomu a doufam, ze v mem zivote nedojde k nejake udalosti, kdy bych tento nazor menila. Pak uz bych to nebyla ja,samostatna bytost, ale stadni ovecka. Dekuji, nechci.Tot vse.
Předchozí