Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

První příspěvek ode mne není příliš veselý, ale snad trochu utiší výčitky maminky, které odpovídám. Myslím si s plnou vážností, že udělala nelehké, ale správné rozhodnutí, když nepřivedla na svět vědomě dítě, které by mělo jen trápení. Já jsem na výběr nedostala, sice se jednalo o poškození dítěte při předčasném porodu, ne o vrozenou a rozpoznatelnou nemoc, ale celý život celé rodiny jeho příchod na svět ovlivnil. Samozřejmě, že i v jistém smyslu pozitivně, ale dnes, v jeho 32 letech, dávno vím, že bych při vědomí, co jeho čeká a nečeká za život, volila možnost, aby se znovu byl stal andělíčkem. Má dětskou mozkovou obrnu, nemůže chodit, nečte, nepíše, mluví sice vše, ale huhňavě, úroveň psychiky je na cca 12 letech věku dítěte, i když v něčem samozřejmě vyniká. Dcera je starší, zdravá, ale poznamenal ji život v naší rodině svým způsobem tak i tak. Např.se bála rodit normálně, protože nechtěla, aby se jejímu chlapci při porodu zmačkla hlavička, samozřejmě to byla psychická záležitost, ale lékaři to pochopili. Druhé dítě chce porodit stejně.Můj maratón péče o syna zatím nekončí, i když jsme už zkoušeli i chráněné bydlení a osvědčilo se. Po zániku tohoto zařízení začínáme zase znovu, hledáme, a já ve svých šedesáti jsem stále jako "kojící" matka, nemohu dítě na déle opustit. Maminko, nevyčítejte si už nic, děťátku je lépe a vašim malým doma jste zodpovědně zvolila normální život. Ona si dcera také užila dost od dětí s tím, že má "blbého brášku". Věnujte se dětem a tomu malému stačí každý večer poslat vzdušnou pusinku, nic mu už nechybí tam,kde je...