Přidat názor k článku Maminko, já jsem se ti chtěla narodit.

Rozhovor dvou dětí

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka.
První se druhého zeptalo:
-Věříš v život po porodu?
-Určitě neco po porodu musí být.Možná jsme tu hlavně proto,abychom se připravili na to co bude pak.
-Blbost,žádný život po porodu není.Jak by vůbec mohl vypadat?
-To přesně nevím,ale určitě tam bude víc světla než tady.Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
-No to je přece nesmysl!Běhat se nedá.A jíst pusou, to je úplně směšné,živí nás přece pupeční šňůra.Něco ti řeknu:Život po porodu je vyloučený-pupeční šňůra je už teď moc krátká.
-Ba ne,určitě něco bude.Jen asi bude všechno trochu jinak,než jsme tady zvyklí.
-Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí.A vůbec,život není nic než vleklá stísněnost v temnu.
-No,já přesně nevím,jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
-Máma?Ty věříš na mámu?A kde má podle tebe jako být?
-No přece všude kolem nás!V ní a díky ní žijeme.Bez ní bychom vůbec nebyli.
-Tomu nevěřím!Žádnou mámu jsem nikdy neviděl,takže je jasné, že žádná není.
-No,ale někdy,když jsme zticha,můžeš zaslechnout jak zpívá,nebo cítit,jak hladí náš svět.Víš já fakt myslím,že opravdový život nás čeká až potom...