Jo, jo, člověk opravdu rychle zapomíná. Kluci jsou od sebe 13 měsíců a když se ohlédnu zpátky, nechápu, jak jsem to zvládla. A už vůbec nechápu jak to dělají mámy s více dětmi. Výpravy ven byly šílené, než jsem jednoho oblékla, druhý se svlékl, ječíc, že nikam nechce. Zatímco venku se jeden zastavil u každého kanálu či rostlinky zkoumaje co to je, druhý byl v trapu. A já potkávala povídající si maminky ve skupinkách s dětmi poslušně jdoucími za ruku a tiše záviděla a divila se jak to dělají. Když jsem se odhodlala pozvat na návštěvu nějakou známou s podobně starými dětičkami, zpravidla mi moje dítka neumožnila prohodit ani pár vět v klidu. Ale to jsou malé věci, horší je, když přijdou nemoce. No, jak říkal jeden náš lékař - děti jsou jen pro silné povahy!
))