Chápu, že lidi dráždí Boží slovo, ono se s ním totiž většinou nedá diskutovat.
Taky jsem patřila mezi nevěřící a věř, že mě taky představa Boha nadzvedávala ze židle. Ale já jsem soudila náboženství a lidi, kteří se okolo pohybují, přesně tak jako to dělají nevěřící tady na diskuzi. A nedokázala jsem to pochopit. Proč věřit, proč dnes, to bylo jako ze středověku. V dnešní době, která je především o tom být nejlepší sám v sobě, se vším se musíš vypořádat sám. Musíš mít úspěch, aby tě ty druzí brali. Pak ti někdo začne vyprávět o Bohu. Věř, chápu ty reakce. Jenže vztekat se prostě nestačí. Jestli chci poznat pravdu, tak musím jít do hloubky a ne se plácat na povrch a vystačit si s větou -JÁ SI MYSLÍM - to je málo, nestačí si myslet, člověk musí vědět. Protože vědět znamená mít možnost volby - života a smrti. Myslet si - je cesta do pekel. Ať to zní třeba fanaticky.