Pobavilo mě to, vzpomněla jsem si na svá mladá léta s miminem a batoletem. Je pravda, že se mi podařilo vypravit se s oběma dětmi, ale při návratu mi batole zamklo byt před nosem - já stála před bytem, v jedné ruce tašku s nákupem, v druhé povijan s miminem. Při jiném návratu z nákupu chtělo si batole hrát na písku. Než jsem z bytu (v přízemí) donesla kyblík a lopatku (asi 1/2 minuty), bylo batole pryč a já lítala jak blázen s miminkem v kočárku kolem baráku a hledala batole. To mezitím přešlo rušnou silnici u autobusového nádraží a chytlo se cizí paní, která si myslela, že matka batole opustila a odjela busem ... Od té chvíle už jsem byla fakt ve střehu, ale přesto takových historek bylo víc. Teď jsou z batolete a mimina vysokoškoláci a já prožívám krizi středního věku s předškolákem. A říkám si, jak jsem neschopná a nemožná a jak jsem to asi kdysi dělala, když jsem měla ty děti dvě a stihla jsem tolik práce, když s jedním dítětem stihnu sotva polovinu. Inu, už to není, co to bývalo. Ale vězte, bude líp. Nebude to dlouho trvat a děti se obléknou samy. Je fajn, že to berete s humorem. Ještě mě napadá, že Váš článek by mohl sloužit jako odpověď pro jednu paní, která se nedávno v novinách rozčilovala, proč matky dvou dětí chodí o rok dříve do důchodu, že prý ona má jedno a že to přeci takový rozdíl není.
))))