Nejsem zrovna moc deníčkový typ, nikdy jsem si žádný nepsala, ale v průběhu prvního těhotenství jsem měla nějakou potřebu se vypsat ze svých pocitů a tak jsem začala psát dopisy mimískovi. Nijak pravidelně, prostě jak se mi to zrovna hodí, píšu do sešitu slova, která bych chtěla svým dětem říct, ale dneska by je ještě nechápaly. Ani sama nevím, jestli je někdy budou číst, ale pokud ano, doufám, že jim třeba moje dopisy pomůžou pochopit, že i máma a táta jsou jen lidé... Jako jsem si spoustu věcí uvědomila já sama, když se mi dostaly do rukou tátovy deníky z cest z doby, kdy jsem se narodila.
Předchozí