Teda mě by tohle řešení přišlo reálné maximálně tehdy, když by měla matka možnost se na pár posledních měsíců těhu odstěhovat někam daleko od bydliště a od svých dětí, protože si nedovedu představit jak by pak vysvětlovala svým dětem, že je těhotná a najednou není, ale mimčo taky není (úmrtí nenarozeného dítěte je jiná situace, to se dá dětem vysvětlit), respektive jak by vysvětlila dětem, že čekají miminko a možná si ho nechají a možná ne... No já nevím, dceři je teprve 2,5 ale ani před ní bych to neutajila... Další a mnohem HORŠÍ je reakce okolí, když navíc ženská bydlí na malé obci (tak jako my)... Těch blbých pohledů a otázek, těch pomluv... Donosit dítě a dát ho k adopci je jistě záslužný čin, ale nemyslím, že je psychika ženy je na to stavěná... Jsou situace a okolnosti, kdy je to jistě to nejlepší řešení, kdy to ta ženská v sobě zpracuje a dokáže s tím žít, ale nemyslím, že pro tuto konkrétní ženu a pro tuto konkrétní rodinu je to vhodné řešení...
Osobně bych si dítko určitě nechala, idkyž finance budeme asi řešit celý život, ale kdo neřeší