Jani, já to chápu a myslím, že to může být slušný člověk. Sami jsme na tom s manželem stejně. Jsme rádi, že máme Káťu, ale další už bysme nechtěli. Popravdě ten miminkovský věk byl docela "opruz". Samozřejmě byly tam krásné chvilky (první úsměv, první slůvko...), ale na rovinu už bych si to nechtěla zopakovat a prožívat to celé znova. Takže rozumím, pokud to byl pro někoho důvod k odchodu. Myslím, že rozhodnutí, zda dítě mít či nemít, by měli učinit dva (přeci jenom ho taky dva udělali
. Když se prostě jeden rozhodne proti vůli toho druhého, tak se pak ani nemůže divit, že na to zůstane sám. Ale co oceňuju, že platí výživné (je to smutné, ale dost mužů neplatí)