Když bylo našim holčičkám 2r9měs a 17měs, narodil se jim bráška. Byl to úžasný hodný chlapeček, jako by chtěl dát najevo, že je mu u nás dobře. Na počátku jeho života jsem ale byla moc unavená a nešťastná, ty dvě mrňky mě dávaly dost zabrat, tělo jakoby chtělo nabrat nové síly, manžel celé dny v práci, na vše jsem byla sama a teď nové těhotenství....Nebyly peníze, jen samé dluhy. Vzpomínám, že jsem plakala.
Myslím, že ti dobře rozumím. Ale manžel mi tenkrát řekl: neplač, třeba to bude kluk. Bylo mi úplně jedno jestli kluk nebo holka, ale vzpamatovala jsem se a nikdy jsem nelitovala.
Později jsem si vyčítala, že jsem ho nepřivítala s radostí, ale jak už psáno výše, není to v životě vždycky tak jednoduché.
Je to dnes báječný muž a otec dvou dětí, o které se dobře stará. Jsem na něj hrdá.
Předchozí