Psychologie těhotenství a raného vývoje dětí (do 3. let věku)
Upozornění:
v této poradně nejsme schopni odpovědět na všechny otázky. Vybíráme proto pouze ty nejzajímavější a ty, na které jsme dosud neodpověděli. (Viz archív). Dotazy, které nebudou do 14 dnů zodpovězeny, budou vymazány. Děkujeme za pochopení.
Na vaše otázky týkající se psychologie těhotenství a raného vývoje dětí (do 3. let věku) odpovídá Ilona Špaňhelová, soukromá psycholožka. Nejvíc se zabývá maminkami, které čekají miminko a raným vývojem dětí. Maminka čtyř dětí.Poznámka: chcete-li poradit se staršími dětmi, použijte poradnu Mgr. Jitky Jeklové Předškolní, školní a adolescentní psychologie!
Zodpovězené dotazy
[Dalších 1088 dotazů >>]
|
?
89096
|
Odpor ke krmení u 3měsíčního dítěte
Dobrý den, prosím Vás o pomoc. Mám tříměsíční holčičku, které jsem zřejmě nechtěně způsobila odpor k jídlu.
Malá se narodila CS o tři týdny dříve kvůli špatným průtokům placentou, porodní váha 2480 g, 46 cm. Po porodu jí byla zjištěna trombocytopenie (v tuto chvíli stabilní) a má nevýraznou odlišnost na srdci, která by ale neměla způsobovat problémy. Od narození také velmi rychle dýchá, což v tuto chvíli kardiolog řeší nízkou dávkou diuretika.
Ve třech měsících měla malá 4500 g a 56 cm - přibrala tedy docela pěkně. Protože byla po porodu kvůli trombocytopenii 3 týdny na novorozenecké JIP, nebylo možné ji kojit a proto ji už v porodnici naučili na flašku - po propuštění domů jsem ji zkoušela kojit, ale po 14 denním trápení jsem to vzdala. V tuto chvíli je již téměř plně krmená UM (MM dostává už jenom v jedné dávce odstříkané).
Do nedávné doby pěkně jedla, byla schopna bez problému vypít denní dávku 600-700 ml, ale posledních 14 dní jídlo odmítá. Nejdříve se u jídla jen vztekala, ale byla ochotná pít - místo 90 ml, které pila zvládla vypít 70 ml - dost se u toho ale rozčilovala. Zkusila jsem změnit UM (vyzkoušela jsem už 5 různých a změna žádná - po jednom více zvracela, po jednom měla koliku), pořídit větší savičku, krmit v jiných polohách, nebo ji krmil manžel, krmit ji pevně zavinutou do pleny, krmit ji ve spánku, dělat větší pauzy mezi krmením, krmit ji delší dobu - nic nepomáhá. V pusince žádný problém není, afty nemá a zoubky jí nerostou.
Dcera za poslední týden a půl vůbec nic nepřibrala. O jídlo si přitom sama říká - přes den po 2-3 hodinách, v noci se ozve po 5. Problém je, že poslední dva dny už nechce pít vůbec - stačí, abych ji vzala do náruče na krmení a rozpláče se. Savičku si už do pusinky nenechá vůbec dát a nebo ano, jednou si potáhne a pak ji vyplivne, obrací hlavu do stran, šermuje rukama a rozčiluje se. Dostanu teď do ní maximálně 40 ml a i to mi trvá hodinu. Snažím se jí to nenutit, nabízím jí pití, klidně na ní mluvím, hraju si s ní - v těch momentech se směje, je jí evidentně dobře, ale jakmile se vrátíme k jídlu, je opět nepříjemná.
Působí to na mě tak, že má k pití už úplný odpor kvůli tomu, že jsem ji do toho předtím nutila a já teď nevím, co mám dělat, abych ji nakrmila. Celé je to hrozně frustrující jak pro mě, tak i pro ni - ona ze mě navíc cítí, že je pro mě krmení nepříjemné a to jí také nepřidá.
Zkoušela jsem to řešit se dvěma pediatry, ale nikdo pro mě nemá žádnou radu, pouze mi říkají, že to musím nějak vydržet - ale to přece není řešení?
|
|
?
88968
|
Dcera nechce kakat
Dobry den,
vim,ze je toho napsano o kakani spousta veci,ale ja uz si opravdu nevim rady.Mala mi zadrzuje kakani jak muze.Uz jsem snad vyzkousela vsechno co se da.Mala mi ji jogurty,ovesne vlocky,pije acidofilni mlicka,Je pravda ze zeleninu a ovoce nechce,ale jablko sni,vypije rozmixovanou hrusku......vim,ze to ma v hlavicce,ale at se snazim,jak se snazim,neda si rict.Dobre obdobi se stridaji s delsim obdobim.Ale posledni dobou mi kaka opravdu jen jednou tydne.Nic ji neboli,nema tuhe kakani,vzdy s usmevem svoje ,,dilo,,dokonci,ale sednout si a zatlacit je nad lidsky vykon.Zadrzuje dokud muze a az to nejde teprve potom zatlaci.Davam i laktulosu,ale proste ten intervel je porad stejny.Uz si opravdu nevim rady.Zacpou nikdy netrpela ani jako miminko.Svetskove stavy pila,(ted je uz nechce)presnidavky ji dokonce i pije Zajecici a nic.Vi,ze ma kakat,vi,ze se brisko potrebuje vycistit,mluvi o tom.Ale jakmile to na ni prijde dela divadlo a rve,a vsechno dela pro to,aby to zadrzela.Pak se uklidni.Cim vic dni zadrzuje,tim je protivnejsi (coz je samozrejme)Ma sice trochu vetsi brisko,ale nema ho tvrde,nic ji neboli a tak ji nechci tahat po nemocnicich.Myslim si,ze by z toho mela jeste vetsi trauma.snazim se byt v klidu,jen nabizim nocnik,nebo zachod,ale odpovedi je vzdy ,,az potom,,.Snazila jsem dat na rady,a vyzasovat ji na nocnik ve stejnou dobu,ale ona si ani sednout nechce.Vim,ze se mnozi mozna pousmeji,ale uz nevim jak ji pomoct.Pani doktorka rikala,ze pokud nema moc tuhe kakani a rozbity zadecek,tak to nechat tak,ale mam strach aby ji to jeste vic neuskodilo.Co byste mi poradili?Dekuji
|
|
?
88842
|
Zlostné 20měsíční dítě
Dobrý den paní doktorko, asi se budu opakovat, ale mám doma 20měsíčního synka, jehož výchova mě i manžela velmi vysiluje a často si s ním nevíme rady.Nakonec to má dopad i na starší dceru, na kterou nemám teď vůbec čas.Od malinka byl uječené a vztekající se miminko.Asi to bude jeho temperament.Jak s tím ale pracovat? Syn je jako živé stříbro, neposedí chvilku, pořád potřebuje nové vjemy a zůstat s ním byť jen jedno dopoledne doma je katastrofa.Neumí si pohrát sám, nemá ani oblíbenou hračku. Zabaví se jen na chvíli novými věcmi nebo nějakou destrukcí a rozebráním čehosi.Má několikrát denně záchvatek vzteku, když mu není vyhověno, včetně bouchání hlavou do čehokoliv, co je v dosahu.Záchvatky provozuje i venku, častěji když jdeme někam společně i s manželem.Odmítá chodit do schodů, přestože to zvládne (bydlíme ve 4.patře bez výtahu),i když mu vysvětluji, že maminka ho už neunese(15kg). Směje se mi a často se otočí a místo nahoru jde zase dolů. Pokud ho chci poponést násilím, ječí na celé kolo a škube sebou, že se bojím, že mi vypadne z rukou.Peru se s ním téměř u každého přebalování a oblékání.Je to velmi vysilující, psychicky, ale už i fyzicky.Nerad se mazlí a když, tak jen ojediněle a jen tehdy když on sám chce.Hlídává ho i babička, kde se chová o něco lépe.Přístup máme stejný, možná jen je babička o něco trpělivější.Myslím, že má syn z babičky a dědy větší respekt.Nedávno před jejich zraky vyšel všechny schody domů a druhý den už sám se mnou opět odmítal.Zklidní se to věkem, máme ještě vydržet a zkusit ho více utahat, aby neměl tolik energie na zlobení? Anebo už je to na odbornou pomoc? Dcerka taková nebyla, tak je to pro mě šok, co nyní zažívám.Ani nikam společně nejezdíme, protože máme strach, jak bychom to kdekoliv mimo domov s malým zvládli.Děkuji předem za jakékoliv doporučení.
|
|
?
88841
|
2,5letá dcera neumí čurat na nočník
Dobrý den, moc Vás prosím o radu.Moje dcera, které bude v dubnu 2,5 roku, se dosud nenaučila chodit na nočník, spíše ho ignoruje a nespolupracuje. Když ho na ni posadím, občas se podaří, že se aspoň odpoledne po spaní vyčurá, když má „dobré období“, tak je to třeba 3 dny za sebou, pak ale třeba 3 týdny nic. Na nočník si sama neřekne, mokro v plínce jí evidentně nevadí a většinou hlásí alespoň to, když ji občas nechám bez plínky a počurá se. Občas, když se počůrá do plínky, tahá si za plínku, ale to už je mokrá. Na dotazy, zda chce čurat nebo na nočník, odpovídá zásadně ne, stejně tak obvykle zapírá i bobek v plínce. Když se ptám, proč si počurala plínečku, tváří se že neslyší a zamlouvá to. Všimla jsem si také, že se nočník asi nikdy nevyčurala v přítomnosti někoho jiného než mě, ani tatínka nebo babiček.
Snažím se ji posadit po spaní, před spaním, po jídle, nebo když vydrží být déle v suchu. Obvykle to ale dopadne tak, že na nočníku nic a pak je do 10 min. mokrá, to je pak pro mě hodně deprimující. Zkoušíme pro změnu i dětské sedátko na WC, ale ani to ji nemotivuje.
Rady babiček, jako pouštět tekoucí vodu, lechtat na nožičce nebo „vystihnout“ dobu, kdy se jí bude chtít čurat jsou hezké, ale u nás nefungují. Už jsem z toho ve stresu, ale snažím se to nepřenášet na dcerku, pořád si říkám, že se to jednou zlomí, ale dny, týdny, a v podstatě měsíce ubíhají a pořád nevidím nějaké zlepšení. A už opravdu nevím, jak na to.
Na nočník jsem ji začala posazovat cca v 1,5 roce, občas se povedlo, většinou ne, teplý začátek léta trávila na zahradě jen ve spoďárkách, aby si případnou nehodu lépe uvědomila, nočník byl vždy poblíž, ale obvykle to končilo opět mokrými kalhotkami po opuštění nočníku. Druhá půlka léta byla velmi deštivá a chladná, takže jsme venku žádného pokroku nedosáhli.
Jinak je to velmi veselá, chytrá a šikovná holčička, na svůj věk extrémně upovídaná, s obrovskou slovní zásobou, zná spoustu říkanek a písniček, je zvídavá, pořád se ptá co je tohle a co tamto, velmi ji baví skládání puzzle, má při hrách velkou fantazii, miluje vodu, na plavání pro kojence a batolata chodíme od 11 měsíců, v září jsme rovněž začaly chodit na cvičení rodičů s dětmi, zde má nejraději různé překážkové dráhy. Co se týká zázemí, žádné velké změny u nás doma ani v blízkém příbuzenstvu co se týká zázemí nebo vztahů neproběhly, vše v pořádku. Co se týká vývoje po fyzické stránce, od mala byla spíše drobnější, otáčení na bříško nebo lezení se naučila relativně „v termínu“, i když o něco později než vrstevníci. Dle paní doktorky vše ale v pořádku. Obcházet nábytek uměla dcera kolem roku, ale byla velmi opatrná, přestože doma dokázala udělat 6-8 kroků bez držení, většinou dávala přednost tomu se aspoň dotýkat nějakého nábytku (asi pro pocit jistoty). Samostatně začala chodit v 17 měsících, ale to tak, že se najednou pustila a od té doby chodila a běhala naprosto bezvadně i v nerovném terénu a na delší vzdálenosti, a to bez jakýchkoli karambolů. Může tento vývoj hrát s problematickým chozením na nočník nějakou roli?
Snažím se domlouvat, vysvětlovat, ukazuju na příkladech kamarádů, občas se trochu zlobím, říkám, že ji nevezmou do školky, ale snažím se ji netrestat, spíše chválit a drobně odměnit. Je ale vidět, že pokud se jí podaří se do nočníčku vyčurat, že z toho má sama radost. Přitom mám pocit, že teoreticky ví, co se po ní chce, že se má čurat do nočníčku nebo na záchod, ne do plínky, ale jak na to? Je možné, že by na to stále ještě nebyla fyzicky připravená? Jako kdyby pro ni chození na nočník představovalo vyrušení od her a bylo pro ni nepodstatné. Ty stávající občasné „úspěchy“ mi připadají spíše náhodné.
Moc moc prosím o radu, opravdu už nevím, jak mám dál postupovat.
Vaše zkušenosti: |
|
?
88786
|
Bojácná 7měsíční dcera
Dobrý den paní doktorko, Naše Elisabeth je už od narození strašně lekavá, ale začíná to už být celkem extrémní. Bojí se už snad úplně všeho (zvuky)- elektrický kartáček, fén, sprcha, mixéry, digestoř, papiňák, vysavač atd. dnes jsem otevřela mražák u ledničky- vytahovala špenát a už i z toho dostala záchvat. Kdyby to bylo jen leknutí nebo normální pláč ale začne se úplně klepat a doslova hystericky pláče dokud jí neuklidním v náručí. I ze spánku dostává takovéhle záchvaty ale to se uklidní sama. Poslední dobou začala dělat i takové záškuby během dne jak kdyby se něčeho lekla nebo tak něco. Mohla bych se zeptat co to může znamenat, odezní to samo? Je i na mě hodně fixovaná co se týče lidí, dokonce i když přijdou prarodiče na návštěvu tak pláče když si jí chtějí pochovat nebo povozit v kočáru, nesmí mě prostě vidět jinak je zle. Vím že některé děti jsou strašpytle a časem to odezní ale zároveň bych nerada aby to narostlo do nějakých fobii. A má často i když jí držím na ruce ručky dozadu jakoby letadýlko na to jsem se už paní doktorky ptala a říkala že je to normální vývoj že to dělají, ale i tak se raději zeptám? Moc děkuji za odpověď
|
|
?
88766
|
Problémy s kakáním
Dobrý den vážená paní doktorko, už jsem zoufalá a prosím o radu odborníka. Už začátkem roku jsem věděla, že se od září budu pozvolna vracet ještě při mateřské do původního zaměstnání a tak jsem chtěla pomalu syna připravovat na školku, do které měl nastoupit teď v září… a tak jsme jej od února /v jeho 2 letech/ začali dávat 1x v týdnu na 4 hodiny do rodinného centra v našem městě, kde byl vlastně celé 4 hodinky bez nás rodičů. Ze začátku docela plakal, ale od paní vychovatelky jsme byli ujišťováni, že toto trvá pouze maximálně 2 minutky po našem odchodu, takže plakával hlavně, když jsme se spolu měli loučit. Každopádně se to časem lepšilo a lepšilo a v červenci, kdy navštěvoval miniškoličku už 2x týdně, tak přestal plakat úplně, do miniškolky se těšil, začal s vychovatelkami krásně spolupracovat, nosil nám domů překrásné vlastnoručně vyrobené výtvory a odbourali jsme s jejich pomocí úplně i plíny, hezky se tam osamostatnil a přestal být na mě takový „závislák“, takže jsem si myslela, že je perfektně za toho půl roku připravený do školky. Dokonce to tak v prvním týdnu po nástupu do školky i vypadalo, když jsme odcházeli ze školky mezi posledními, protože se mu tam tak náramně líbilo, že nechtěl ani domů!!! Ale další týden se NĚCO změnilo a od té doby prožíváme doma peklo! Malý mi prostě přestal kakat, potřebu vykonával tak 1x maximálně 2x týdně a to s neskutečnými bolestmi a i krví při kakání… ani se nedivím jeho pláči, protože TO, co z něj kolikrát vylezlo, snad v životě nevylezlo ani ze mě!!! A tak tvrdé hovínko? Tím byste mohla někomu rozbít snad i hlavu!!! Ale nechtěla jsem HNED jít do glycerínových čípků nebo laktulózy, kterou mi téměř VŠICHNI doporučovali, tak jsme zkoušeli prvně různou alternativu, od změny stravy, hlídání tekutin, přírodní doplňky stravy, 2x jsme dokonce už dali i ten čípek /bonbónek do dupky, aby pomohl hovínku ven/, ale až vlastně za poslední týden se nám stolice po nasazení bodlákového oleje /na doporučení jedné maminky/ docela i změkčila a už jsem si myslela, že by ho to nemuselo tolik bolet. Ale i přesto, že stolice byla měkčí, tak než doutíkal na záchod, tak strašně MOC začal plakat a kolikrát na ten záchod ani nešel, zavřel se v pokoji a já tam přiletěla, až když jsem ho slyšela plakat a to už měl naděláno v gatích… NIKDY jsem ho za to, že se pokakal, nekárala, naopak jsem ho VŽDYCKY, když vykonal svou potřebu, pochválila, byť skončila v gatích… Teď už mi zase 4 dny nechce jít na záchod a to už zkoušíme formou hry, povídačkami o zlobivém hovínku, jak mu řekneme tytyty, apod. To se vždycky šíleně akorát rozpovídá a všechno mi odkýve, všemu rozumí, ale stejně se nakonec nevykaká a půjde zase až úplně na poslední chvíli, kdy už to asi JINAK nepůjde, ale to už bude zase jenom s velkým trápením a pláčem… já se domnívám, že za ty 3 měsíce už má prostě v sobě BLOK, že kakání bolí VŽDYCKY a vyhýbá se tomu, jak čert kříži a prostě to kakání zadržuje!!! Prosím Vás o radu, jak psychologicky na něj, abych ho „donutila“ se jít vykakat a ukázala mu, že to je v pořádku, že ho to TEĎ bolí, ale že to bude zase dobrý. Když chodí semnou a já dělám, že mi to nejde, tak mě chytne za ruku a ptá se mě: „Bolí?“ A naznačuje mi, že mám pořádně zatlačit, hladí mě, že to bude dobrý a když potřebu vykonám, tak strašně tleská a dá mi pusinku, že jsem šikulka. Tak jak to dělám já jemu. Takže moc dobře ví, co má dělat. Ve školce jsem připomínala paní učitelce, ať mi dohlídne na malého, aby hodně pil, baští téměř všechno, takže si nemyslím, že by to bylo změnou stravy. Paní učitelky si ho neskutečně chválí, že je fakticky šikovný chlapeček, na to, že tam je nejmladší a že se mu kolikrát nevyrovná ani 4-leté dítě. Uvažovala jsem totiž, že bych ho ze školky stáhla ještě domů, že není asi připravený, ale paní učitelka tvrdí, že se adaptoval už v prvním měsíce perfektně, že by to nedělala teď už. Jediný problém, co jsme ve školce řešili, tak, že mi ho tam jeden chlapeček docela často bil a malý mi chodil co druhý den domů s modřinami… myslíte, že to může mít s tímto souvislost? I toto jsem ale s paní učitelkou a rodiči dítěte řešila a i tady se hnuly ledy a vše se za tu dobu upravilo… tedy až na ten náš velký problém s kakáním!!! Budu neskutečně ráda za jakýkoliv Váš názor, domněnku či radu, co by nás mohlo posunout dále.
Vaše zkušenosti: |
|
?
88762
|
Nezvladatelný syn
Dobrý den, syn se vratil po 1tydnu od babičky a jeho chování se výrazně změnilo.vsteká se,ohání se po nás,křičí na nás kouše,škrábe,kope kolem sebe,hází vším co mu přijde pod ruku.už nevíme co sním.okřiknu ho,naplácám mu na zadek a ani vařečky se neboji.když mu to vysvětluji,že to nesmí tak se vsteká ještě víc.poraďte nám prosím
Vaše zkušenosti: |
|
?
88761
|
Pleny na noc
Dobrý den, syn chodí od 2 let na nočník, někdy i na záchod bez problémů. Na spaní ještě používá pleny,které jsou stále docela dost mokré. Nyní ve 2,5 letech při pokusu spát přes den nebo na noc bez plen, bývá zpravidla vše počurané. Záleží i na pitném režimu. Chci se zeptat,jak tady postupovat, jestli ještě vyčkávat nebo zkoušet. Děkuji za odpověď.
|
|
?
88749
|
Dítě upřednostňuje babičku před matkou
Dobrý den,
můj roční syn má s babičkou blízký vztah. Vidí se denně, jelikož bydlíme v jednom domě (ale v jiném patře) Vždy když babička přijde, hned utíká za ní. Když u ní spí, ráno mě nepoznává a nechce za mnou. Pak jde, ale když ji opouštíme, je to s pláčem.
Je mi z toho smutno, že nechce ke mě - své matce, a nevím co dělat.
Předem moc děkuji
|
|
?
88713
|
Proč mě bije můj dvouletý syn?
Dobrý den, máme problém s naším synem. Občas se stane, že když mu někdo nevyhoví, jak chce on začne říkat nenenene a dotyčného mlátit, nejčastěji to dělá tátovi, ale dělá to i babičce a lidem z našeho okolí. Někdy to dělá i když třeba přijede táta z práce a vystupuje z auta a syn k němu běží křičí nene a jakmile táta vyleze z auta syn ho bouchá, většinou kouká i na naši reakci co my na to. Mě jako matce to udělá málo kdy a dědovi to neudělal snad nikdy ( bydlíme v jednom domě s mými rodiči).Dělá to většinou až když se rodíče nebo manžel vrátí z práce, mě to nedělá pokud jsme doma sami.Doma máme psa, kterého nemlátíme, takže nemá vzor, kde by to viděl.Všichni se k němu chováme vstřícně a nikdy jsme ho neuhodili, snažíme se mu to vysvětlit a když napřahne, chytíme mu ruku a všichni mu říkáme, že by jsme měli bebinku, kdyby nás bouchl. On už to ví, že nás to bolí, naposledy, když chtěl někoho bouchnout, chytla jsem mu ruku a on sám řekl, že dělá bebí, ale dělá to stále. Prosím poraďte co s tím. Třeba je to jen období, ale nemá důvod, otec s ním tráví veškerý svůj volný čas.
|
Zodpovězené dotazy
[Dalších 1088 dotazů >>]
V její náručí
Poslední odpovědi
- Bojácnost, hysterie, závislost na matce
- Náhlá změna při usínání dítěte - hysterický pláč
- Hysterický pláč v noci po odebrání dudlíku
- Spaní dítěte s rodiči a problémy s usínáním
- Tvrdohlavost a zarputilé ne
- Starší syn si hraje na miminko a žárlí
- Dítě nechce být samo v postýlce
- Dcera nereaguje na cizí osoby
- 2,5letá dcera a čůrání
- Babička citlivě reaguje na výchovu vnoučete
Poslední komentované ze všech poraden
- opožděný psychomotorický vývoj - zkušenosti
- Re: Otěhotnění při podvázání vaječníků
- Re: Otěhotnění při podvázání vaječníků
- rada
- Re: Sotosův syndrom
- Odvykání kouření
- Re: Atrezie zvukovodu
- Re: Atrezie zvukovodu
- paradontóza
- Re: Oboustranná atrézie a nevyvinuté boltce
- Re: Atrezie zvukovodu
- brečím
- Re: Kývání hlavou jako nenene
- změnilo se chování?
- Re: doxyhexal v těhotenství
- RE- Krevní skupiny
- Tělísko
- Hormonální antikoncepce
- Rada
- Sociální nezralost
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Publikační systém WebToDate.