Přetěžování škodí - to není blaf

Jsem z rodiny, kde se první počítač pořídil až když jsem byl na střední. Televizi jsem jako malý směl sledovat pouze v neděli ráno (Studio Kamarád), kolem baráku byla vždy práce, při které jsme jako malí pomáhali a pohybu bylo dost i jinde, jednostranný sport, který by zatěžoval jen jednu část těla jsem taky nikdy neprovozoval a přesto mám dnes záda zralý na operaci (oddaluji ji jak můžu - bohužel neznám nikoho, kdo by netvrdil, že to není horší než to bylo před operací - včetně samotného primáře neurochirurgie, který má ten samý názor).
Proč tedy zničená záda? Malá vývojová vada silně podpořená nadměrnou zátěží v době růstu. Když jsem tvrdil, že nikdo v mém nespotřeboval tolik mléčných výrobků co já (litr mléka denně bylo směšné minimum), tak mi bylo řečeno že nebýt té nadměrné zátěže, tak se zas nic tak hrozného nedělo a dopadlo to úplně jinak. Jediná zátěž byla bohužel ta ukrutně zbytečně těžká aktovka (nošená poctivě přes obě ramena). Jestliže tedy někdo bude tvrdit, že narvaná aktovka je celkem neškodná, tak minimálně já jsem odstrašujícím příkladem jeho omylu. Takže kdo chcete - nacpěte svým dítkám tašky nepoužívanýma kilama papíru. Při troše (ne)štěstí z nich uděláte mrzáky na záda (a ačkoli se to lidem bez bolavých zad nezdá - neexistuje pohyb, který se nepromítne do zad - i dýchání někdy bolí. Kdyby jste někdy viděli jak (ne)dokážu sedět, stát nebo i ležet a přitom za to může z velký části "jenom" blbá aktovka s učebnicemi.
Neumíte si představit ten vztek a bezmocnost, když jsem přes bolest nedokázal zvednout z postýlky několikaměsíčního syna, nebo při předkládání nelichotivé lékařské vstupní prohlídky možnému budoucímu zaměstnavateli.
A přitom stačilo netahat ty zku.vený zbytečný kila. Nedovolte aby Vaše děti dopadly jako já. Já k tomu těm svým nepomůžu.