Podobna zkusenost - bez plenek je lip. Aspon to zkuste!

Mam ctyrleteho syna, tomu jsem davala jednorazovky, a dvouletou dceru, ta je od zacatku prevazne bezplenkova. Proc "prevazne"? Jednak byla po narozeni dlouho v nemocnici, tam ji samozrejme plenky davali (a moje mleko z lahvicky - ale po prichodu domu jsme plenky odlozili, a velmi rychle presli i na plne kojeni), druhak jsem vetsinu casu s detmi sama a nemame pobliz zadne babicky ntp., takze jsem v narocnych situacich, kde jsem tusila, ze nebudu schopna davat pozor na signaly, prece jen po jednorazovkach sahla. To same na jizdy autem.
Uz od zacatku se nam dost darilo, samozrejme slo leccos vedle, ale - a to je hlavni - dcerka byla ve vysledku skoro porad v suchem (protoze pocurane obleceni jsem prevlekala hned, a ne "az bude cas" jako plinku), okamzite (a bez masticek) si vylecila tezke opruzeni s kterym prisla z nemocnice (a ktere v nemocnici marne lecili, no neni divu, kdyz prebalovali zasadne pred jidlem, a dite kakalo a curalo zasadne po jidle, takze byli vpodstate celou dobu krome jidla pocurane a pokakane) a predevsim - dcerka od zacatku komunikovala, byla jsem z toho uplne na vetvi, jak se na me usmivala kdyz jsem ji drzela nad misou a radovala se, kdyz se dilo zadarilo. Kakani fungovalo spolehliveji nez curani, v noci byla sucha driv nez ve dne.
SHRNUTI: kdyz porovnam zkusenosti s plinkama a bez plinek, tak bez plinek mi to prijde fakt lepsi, vsem vrele doporucuji. Za pokus to fakt stoji, nebojte, nemusite jit do toho ani hned naplno - staci si urcite situace kdy to budete zkouset (jen v noci, jen kdyz jste s ditetem sama, jen doma/jen venku, atd.) a proste zkusit. I kdyby se vam darilo odchytit "jen" prvni curani po spanku nebo po kojeni (tam to funguje nejspolehliveji), porad je to nekolik plinek za den, a krome toho - velky pocit uspechu pro dite. Dite si zvykne, ze jeho signaly a potreby jsou vyslyseny, driv se zapojuje do spolecnosti.
V ramci objektivity ale uvedu i "nevyhody" - jak jsem obcas davala plenku, dcera se rychle dovtipila, ze to souvisi s tim, ze na ni nebudu mit cas, a zacala curat hned po nasazeni plenky, resp. po posazeni do autosedacky - a to bohuzel i pote, co jsem ji do autosedacky plinku prestala davat (jistila to podlozka). Byla jsem moc rada, kdyz to nakonec taky pochopila. Zadruhe - zvykla si, ze vyhovuju jejim potrebam, byla uzasne mila a spokojena - a pak vyrostla a zacala mit "potreby" ktere jsem ji nedoprala, ackoli mi je dala jasne najevo, a to byl ohen na strese. Nastesti i tohle ji brzo preslo. Ale rikam si - neni lepsi kdyz batole proziva zklamani, ze NECO neni po jeho, nez kdyz dite uz (doslova) v plenkach rezignuje, protoze jsou jeho potreby od zacatku ignorovane?
Jo a problem, ze chce curat "vnevhod" taky nemame, proste se vycura nez nekam jdeme, a je to. Nenazvala bych to "curani na povel", ale "vyuziti prilezitosti", presne jako to delam ja na cestach. Mmch. jsem nekde cetla, ze ten problem, kdy dite pred cestou "nechce" curat a po peti minutach v aute uz to nemuze vydrzet vznika prave klasickou vychovou na nocnik, vedenou ve stylu "jeste necurej - jeste necurej - jakto, ze ses pociural?!?!", takze dite se nauci curat az teprv kdyz uz to fakt nemuze vydrzet.