Mně to připomnělo

Mně to připomnělo, jak jsem jednou s mojí mámou šla s našim psem ven. Při cestě zpět to v jednom místě šíleně páchlo a ten puch se táhl až k našemu domu. Říkaly jsme si s mámou, no to je děsný, to vyváželi na pole nějaký hnůj. Zrychlily jsme krok, páč už se to nedalo. Rychle jsme zabouchly vstupní dveře a běželi zabednit okna. Náš psík se mezitím spokojeně, unaveně, svalil do křesla. Bohužel, puch se natáhl už i do domu a my jsme začínaly přemýšlet, že snad někam zavoláme, že někdo takhle zamořuje životní prostředí. Než jsme se dohodly kam, přišel manžel a my na něho hystericky ječely, ať hned zabouchne dveře, že jde dovnitř zvenku šílený smrad. Manžel se tvářil zcela nechápavě a pak povídá, já si nemůžu pomoct, ale venku nic nesmrdí, zato tady to příšerně páchne. Teprve v tu chvíli jsem zavětřila směrem k psovi, té odporné, smradlavé nestvůře.